U dětí se jedná především o terapii formou hry, neboť hra je pro děti přirozeným způsobem komunikace. S dětmi není řeč tak důležitá, jako při práci s dospělými. Hračky používají jako slova a hra je řečí dítěte.
Při terapii s dětmi se tedy využívá malování, modelování, hraní scének s figurkami, pohyb, hraní rolí, pracuje se s představami dítěte, vymýšlení příběhů atd. To vše nabízí dítěti možnost, jak dát najevo své starosti, obavy, přání a konflikty, aniž by muselo cokoli slovně konkrétně pojmenovat. Děti často nepotřebují vědět a rozumět tomu, proč se jim něco děje a také nepotřebují vše jasně pojmenovávat a převádět do slov.
Každé dítě je součástí nějakého vztahového systému, proto do dětské terapie mohou samozřejmě být přizváni rodiče.
Terapie je vždy přizpůsobována věku a potřebám daného dítěte.

Terapie je určená dětem které:

• špatně spí (nemohou usnout, budí se, mají ošklivé sny...)
• mají nejrůznější strachy (ze školky, školy, ze spolužáků, z určitých situací..)
• jsou delší dobu smutné, bez energie nebo jsou naopak podrážděné, s výkyvy nálad, neklidné, agresivní
• občas se počůrávají (i ve školním věku)
• mají obtíže s jídlem
• bolí je hlava, bříško nebo trpí na jiné bolesti
• zažily nějakou velkou rodinnou změnu (rozvod rodičů), ztrátu (úmrtí v rodině a blízkém okolí), prošly větší zátěží (stěhování, příchod nového partnera rodiče, změna školy, šikana apod.)
• projevují jakékoli nápadnosti v prožívání a chování, které u nich dříve rodiče nepozorovali

Období dospívání a puberty je plné změn a zvratů. Člověk již není dítětem, ale ani ještě dospělým. Je velmi citlivý na svou osobu, začíná se zabývat hlubšími otázkami smyslu, hledá, testuje, zkouší hranice.
Terapie dospívajících kombinuje prvky jak z dětské terapie (kreslení, modelování, vyprávění příběhů apod.) tak se již více pracuje prostřednictvím dialogu. Terapeut se nestaví do role, ve které by byl dospívajícímu nadřazen. Jde tedy o partnerský přístup, rozhovor nad tématy dospívajícího klienta.

Terapie je určená dospívajícím, kteří:

• trpí výkyvy nálad, které ovlivňují jejich běžnou výkonnost (např. ve škole)
• sebepoškozují se
• mají obtíže se spánkem nebo s jídlem
• nesnadno navazují vztahy s vrstevníky, straní se ostatních, mají výrazné obtíže ve vztahu s rodiči
• trpí na stavy úzkostí nebo a různé strachy a obavy
• mají jakékoli tělesné obtíže, u kterých nebyla lékařem objasněna příčina (bolesti hlavy, břicha, zvracení, únava.)